Světla (ne)svítí, ale za chvíli budou

Víte, jaký pocit je nejlepší? Když vám rekonstrukce doslova běží před očima a každý den se posouvá dál a dál k vytouženému cíli. A víte, jaký pocit je ještě lepší? Když přijdete po celém dni z práce a vidíte, že bez vašeho přičinění je hotová elektrika v místnosti, natažená zeď a dovezený písek!

Rád bych řekl, že je to moje zásluha a všichni vědí, co mají dělat právě proto, že jim přesně řeknu jaký je plán. Opak je pravdou, a tak se elektrikář domlouvá se zedníkem mně za zády, aby se pak přišli s řešením, které já pouze odsouhlasím. Nebo jako dnes, kdy mi pro změnu opět elektrikář volal, že ho napadlo ještě jedno řešení a oznamuje, jak to provede. 

Tento přístup se mi hrozně líbí a přál bych si, abych se takto mohl spolehnout na všechny řemeslníky. Občas mi přijde, že je to přesně naopak  a je potřeba je dovést ke všemu za ruku a poté u nich skoro sedět a hlídat. Na to však nemám znalosti, energii a ani čas.

Když píšu tento článek, tak sedím v práci a těším se, až pojedu domů a navozím písek na páteční omítání. Zase se to posune a blíží se čas, kdy se budu muset velmi zaměřit na okna, která budou již na konci března. Začínám nervóznět, protože nevím, jestli se to dál všechno bude dařit stejně.

Ať to jde i vám stavebníci!